Jelikož jsme se na půl roku přestěhovali do Ljubljani, hlavního města Slovinska, budou tu v příštích měsících přibývat travel tipy a zážitky právě ze slovinských krajin. Jedním z typických symbolů Slovinska je jezero Bled. Ikonický pohled na ostrůvek s kostelem, ležící uprostřed křišťálově čistého jezera a na něj dohlíží zasněžené hory a bledský hrad - výjev z mnoha slovinských pohledů. Jaké je to tam ale doopravdy? Je to opravdu taková pohádka?
Z Ljubljani trvá cesta na Bled přibližně půl hodinky po dálnici. Bez dálnice asi hodinu, ale je vcelku příjemná. Po tom, co jsme minuli ceduli Bled jsme trochu tápali, kde bude nejvhodnější zaparkovat. Proto jsme si celý Bled neplánovaně objeli, našli ty (pro nás) nejhezčí pohledy a okoukli situaci s parkovišti. Na břehu naproti hradu se ceny parkovišť pohybují kolem 5€ za zaparkování mimo sezónu, 10€ v sezóně. Protože jsme byli značně váhaví ohledně parkování a ani slibované jasné počasí se zatím nedostavovalo, rozhodli jsme se, že začneme naší návštěvu krátkým pěším okruhem od kostela Sv. Katariny (cca 3,5 km od centra Bledu), který by nás měl zavést do slavné soutěsky Vintgar.
Okruh měl být asi 5 km dlouhý a zabrat měl cca 2 hodinky chůze. Součástí byl tedy průchod soutěskou Vintgar, která sama o sobě má 1,6 km. Dvě hodiny by byly reálné, pokud by soutěska nebyla tak nádherná, Neustále jsme se zastavovali a zkoušeli zachytit, jak krásně čistá voda je, jak příroda vytváří neuvěřitelnou scenérii v podzimních barvách a upřímně prostě jen "ochali a achali".
Tento okruh není nutností i když je vyloženě nenáročný, spíše taková procházka. K soutěsce se dá dojet autem. Parkoviště, které je zdarma se nachází v horní části a je možné jít soutěskou dolů podél řeky a zpět (stejnou cestou). Nevyhnete se však poplatku za vstup - dospělí 4€, děti 2€, studenti 3€. My jsme se tomuto poplatku vyhnuli právě díky tomu, že jsme šli "z druhé strany". Zároveň je tato atrakce velmi nenáročná na fyzičku a lze ji tak doporučit jak dětem, tak seniorům.
My jsme zřejmě začali tím nejlepším nakonec - vodopádem. Moc se nám nepodařilo ho zachytit, o místo bojoval pěkný řádek turistů, aby takovou fotku mohl mít. Ale byla to nádhera a v podstatě vodopád vytvořil krásnou pozvánku k tomu, co nás ještě čekalo.
Ze soutěsky mám možná nejkrásnější fotky za celou dobu ve Slovinsku. Přiznávám, ještě jsme toho moc nestihli, ale Vintgar nám upřímně učaroval.
Prostě krása střídá nádheru a pokud budete ve Slovinsku, tak si to určitě nenechte ujít.
Naše cesta se soutěskou ale nekončila a čekal nás krátký a lehký výstup zpět ke kostelu Sv. Katariny. Cest je hned několik, můžete si jí udělat i náročnější a zdolat vrchol kopce Hom. My ho ale spíše obešli a doufali, že se nám otevřou pohledy na slibovaná panoramata. Bohužel mlha měla jiné plány a tak jsme se za neustálého vyhýbání se kravincům doskákali až zpět k autu.
Příroda je tu krásná. Barvy podzimu vše tak nějak krásně dotvářely. Věřím, že na jaře a v létě je ten pohled ještě o něco krásnější, když je jasno a všude okolo jsou vidět zasněžené vrcholky hor.
U auta jsme se rychle převlékli a nasvačili, poté se přesunuli zpět do města. Ještě jednou jsme se zastavili na protějším břehu kvůli fotkám, ale bylo sychravo a mlhavo, takže moc z nich nevyšlo tak, jak jsme si přáli.
Bled má i přes značnou komercializaci obrovské kouzlo. Věřím, že návštěva jezera se hodí v každém ročním období. Vlastně tak trochu doufám, že jsem si právě odškrtla podzimní návštěvu a tu zimní ještě během našeho pobytu stihnu. Ty další asi až při příštích cestách.
Zámečky mě všude hrozně dojímají - pozorovat páry, ať už mladé nebo starší, věšící zámky s příslibem nekonečné lásky. Má to svoje kouzlo a kdyby se ty zámky tak nepronesly, nosíme jich pár v batohu právě pro tyhle příležitosti.
Procházku po městě nám zpestřilo vystoupení houslisty, které mělo bavit především zákazníky jedné z restaurací na pobřeží. Ale musím říct, že kdo procházel kolem, musel prostě zastavit. To byla taková nádhera. Přestavte si výhled na jezero, všude kolem pomalu padá zlaté listí, lidé se spíše jen tak plouží, než aby někam chvátali a z dáli slyšíte znít Hey Jude od Beatles, kterou někdo hraje na housle za doprovodu piana. My se zastavili stejně jako desítky dalších, kteří měli v úmyslu jen projít... a jen užívali.
Návštěvu hradu jsme si nechali za desetieurové vstupné ujít, ale věřím, že výhled je odtamtud hezký. Výlet na Bled byl plný očekávání - bodejť taky ne, když všude vidíte obrázky, jako je tento:
Bohužel se obávám, že během podzimu nebude dní s takovýmhle výhledem mnoho. Nicméně my si výlet užili, poznali zase další kousek Slovinska a určitě se nenechali odradit od další návštěvy tohoto pohádkového místa.
Aby nakonec nechyběla ani "food" zastávka - rychlý oběd jsme chtěli zvládnout v jedné ze dvou otevřených restaurací, kde je možné uplatnit slovinské studentské kupony na stravování. Vyhrála čínská restaurace (Kitajská restvarcija Peking), kde jsme bohužel čekali tak dlouho na obsluhu, až jsme to vzdali, přeběhli silnici a zavítali na "zimák" do Pizzerie Briksen. U této restaurace se také nachází placené/neplacené parkoviště, které je možno využít ve chvíli, kdy si chcete projít město.
Po všech pizzách v Ljubljani, jsem se rozhodla zkusit sendvič. To, co mi ale přinesli bylo překvapením pro všechny u stolu.
Každopádně nemůžu říct, že bych si nepochutnala. Ale sníst se to nedalo - sendvič byla v podstatě kapsa z pizza těsta zapečená s ingrediencemi uvnitř. Restaurace je jinak velmi živá, obsluha moc milá a nám se návštěva líbila. Což se nám jako studentům ve Slovinsku až tak často nestává, protože většinou je na nás obsluha spíš nepříjemná.
To je ode mě z Bledu už opravdu všechno.
Tak se mějte krásně, cestujte a ochutnávejte!
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat