Dny začaly být v Ljubljani víc než stejné - každý den se obvykle schová do mlhy. Nevýhoda údolí. Během páteční filmové noci jsme se rozhodli využít víc než příjemné předpovědi na víkend a vymyslet nějaký výlet. Pro partu nebylo těžké se dohodnout, většinou jsou všichni rádi, že něco dalšího ze Slovinska uvidí, ať se vyrazí nakonec kamkoliv. Pro tento den vyhrála Velika Planina - jedna z nejvýše vybudovaných pasteveckých osad v Evropě s typickou architekturou. Nachází se v regionu Kamnik a z Ljubljani cesta trvala asi 30 minut.
Po divočejší páteční noci jsme usoudili, že několikahodinový výstup asi nebude to pravé a zvolili jsme línější verzi cesty - lanovku. Ačkoliv mimo sezónu je jízdní řád poměrně řídký, nebyl problém se do odjezdu trefit. A pokud to zrovna nevyjde, u dolní stanice lanovky se nachází příjemné občerstvení, kde vám nebude vadit počkat na další kabinku u roztopených krbových kamen.
Zpáteční jízdenka lanovkou nás se studentskou slevou vyšla na 12€. Po lehké konzultaci s obsluhou lanovky, jež nám oznámila, že na vrcholu je asi 25 cm čerstvého sněhu, jsme využili i příplatku 2€, který nás opravňoval k využití sedačkové lanovky, která na tu kabinovou navazovala. Byla to taková jistota, protože naše příprava na sníh byla asi to, že jsme měli čepice, rukavice a hromadu nadšení.
Mimochodem víte jakou pověst mají Češi ve Slovinsku? Obecně nás mají za blbce, kteří jsou sice nadšení, do všeho se ženou (a to hlavně do hor), ale nikdy se pořádně nepřipraví. Nedostatek vody a jídla, nové (samozřejmě nevyšláplé) trekové boty, žádná pláštěnka, bez mapy, nevhodné oblečení a neohrožený přístup - tak popisují Slovinci Čechy. A co si budeme nalhávat, oni asi často nebudou tak daleko od pravdy:) Oni totiž nejsou hory jako hory a proto my, nebudu lhát, se do ničeho velkého nepouštíme a snažíme se plánovat podle našich fyzických možností. Také s přicházející zimou se trochu podmínky různých výstupů ztěžují - proto tu asi o lanovkách ještě budete párkrát číst :D
Lanovka nás vytáhla během pár minut přibližně o kilometr výš. Bylo nádherně vidět, jak se stoupající nadmořskou výškou opouštíme barevný podzim a vítá nás pohádkově bílá zima. Sněhu jsme se trochu díky obuvi většiny skupiny zalekli a rozhodli se přecejen využít i sedačkovou lanovku.
Po dalších několika minutách už jsme byli ve sněhové pohádce a vrátili se zpět do dětských let. Koulovali se, stavěli sněhuláka, dělali andělíčky ve sněhu. Rozhodli jsme se porozhlédnout se po okolí. Novinkou pro nás bylo, že na vrcholu se nenachází pouze pastevecké domky, ale také domky pro turisty, které je možné si pronajmout.
Mlha a mraky se na vrcholku obrovskou rychlostí honily a prolínaly, slunko s námi spíše hrálo na schovávanou, ale my si pohled na Velikou Planinu nechtěli nechat ujít. Vystoupali jsme tedy na vrchol Gradišče.
Vítr a zima nás vyhnaly trochu níže. Záchranu jsme viděli v rychlé zastávce v hospůdce Zeleni rob.
Tam nás přivítal typický pastevec z této oblasti, od kterého jsme si nakoupili na památku pár pohledů.
Neuvěřitelná výhoda ve Slovinsku je, že si kávu můžete dovolit kdekoliv. Ať už jdete na kávu do jediné hospůdky v horách, na vrcholu "mrakodrapu", na hrad nebo u slavného Trojmostí - vždy vás bude stát kolem 1,5€!
Když mluvím o pohledech, přišel mi další do sbírky z našeho malého instagramového projektu #poslipohleddal.<3
Po teplém občerstvení jsme se rozhodli pro sestup k lanovce pěšky. S každým krokem se pohled na hory, které byly chráněny neustále se pohybujícími mračny měnil. Čekala nás tak cesta ze zimy zpět do podzimu.
Příroda vykouzlila jedny z nejnádhernějších pohledů, které nám zatím Slovinsko nabídlo. Všichni jsme se shodli, že Velikou Planinu přidáváme na náš pomyslný seznam "Navštívit v létě ve Slovinsku" a protože byl opravdu po dlouhé době prosluněný den, shodli jsme se ještě na krátké zastávce ve městě Kamnik, středověkém městečku na úpatí hor. Mezi pamětihodnosti patří například Mali Grad (ikonický kostelík), Arboretum Volčji Potok (musí být krásné hlavně v letních měsících!), zámek Zaprice a Budnar Muzeum.
Protože bylo zrovna období dušiček, město bylo plné lidí, kteří mířili na krásný hřbitov. Městečko bylo jinak velmi klidné, ale hezké. Jsem ráda, že jsme tam doslova přibrzdili a tu krátkou procházku absolvovali.
Protože jsme také před nějakou dobou navštívili místo zvané Kamniška Bistrica, rozhodla jsem se připojit těch pár fotek a zážitků k tomuto článku. Pokud se totiž vydáte ještě pár kilometrů dál po silnici, od spodní zastávky lanovky na Velikou Planinu, dojedete právě tam.
U parkoviště vás přivítá tento horský dům Planinski Dom Kamniška Bistrica a otevírá se hned několik možností, kam vyrazit na kratší nebo delší túru.
My se rozhodli jen prochodit okolí, navštívit soutěsku Mali a Veliki Predaselj a také křišťálově čisté jezírko s jezem.
Nedaleko také můžete navštívit místo, věnované obětem Kamnicko-Savinských Alp - Spominski park.
Krátký okruh vedl také okolo Plečnikova dvorce, původně loveckého zámečku krále Alexandra. V době Jugoslávie toto místo hojně navštěvoval prezident Josip Broz-Tito, který měl zálibu v lovu.
Kamniška Bistrica je výchozím bodem hned pro několik tras. Jednou z nich může být i túra na Velikou Planinu. Podle průvodce patří k těm snadným a měla by zabrat přibližně 7 hodin chůze (18 km). Do cesty lze zakomponovat pro usnadnění a zkrácení cesty právě lanovkou.
Mlha a mraky se na vrcholku obrovskou rychlostí honily a prolínaly, slunko s námi spíše hrálo na schovávanou, ale my si pohled na Velikou Planinu nechtěli nechat ujít. Vystoupali jsme tedy na vrchol Gradišče.
Vítr a zima nás vyhnaly trochu níže. Záchranu jsme viděli v rychlé zastávce v hospůdce Zeleni rob.
Tam nás přivítal typický pastevec z této oblasti, od kterého jsme si nakoupili na památku pár pohledů.
Neuvěřitelná výhoda ve Slovinsku je, že si kávu můžete dovolit kdekoliv. Ať už jdete na kávu do jediné hospůdky v horách, na vrcholu "mrakodrapu", na hrad nebo u slavného Trojmostí - vždy vás bude stát kolem 1,5€!
Když mluvím o pohledech, přišel mi další do sbírky z našeho malého instagramového projektu #poslipohleddal.<3
Po teplém občerstvení jsme se rozhodli pro sestup k lanovce pěšky. S každým krokem se pohled na hory, které byly chráněny neustále se pohybujícími mračny měnil. Čekala nás tak cesta ze zimy zpět do podzimu.
Příroda vykouzlila jedny z nejnádhernějších pohledů, které nám zatím Slovinsko nabídlo. Všichni jsme se shodli, že Velikou Planinu přidáváme na náš pomyslný seznam "Navštívit v létě ve Slovinsku" a protože byl opravdu po dlouhé době prosluněný den, shodli jsme se ještě na krátké zastávce ve městě Kamnik, středověkém městečku na úpatí hor. Mezi pamětihodnosti patří například Mali Grad (ikonický kostelík), Arboretum Volčji Potok (musí být krásné hlavně v letních měsících!), zámek Zaprice a Budnar Muzeum.
Protože bylo zrovna období dušiček, město bylo plné lidí, kteří mířili na krásný hřbitov. Městečko bylo jinak velmi klidné, ale hezké. Jsem ráda, že jsme tam doslova přibrzdili a tu krátkou procházku absolvovali.
Protože jsme také před nějakou dobou navštívili místo zvané Kamniška Bistrica, rozhodla jsem se připojit těch pár fotek a zážitků k tomuto článku. Pokud se totiž vydáte ještě pár kilometrů dál po silnici, od spodní zastávky lanovky na Velikou Planinu, dojedete právě tam.
U parkoviště vás přivítá tento horský dům Planinski Dom Kamniška Bistrica a otevírá se hned několik možností, kam vyrazit na kratší nebo delší túru.
My se rozhodli jen prochodit okolí, navštívit soutěsku Mali a Veliki Predaselj a také křišťálově čisté jezírko s jezem.
Nedaleko také můžete navštívit místo, věnované obětem Kamnicko-Savinských Alp - Spominski park.
Krátký okruh vedl také okolo Plečnikova dvorce, původně loveckého zámečku krále Alexandra. V době Jugoslávie toto místo hojně navštěvoval prezident Josip Broz-Tito, který měl zálibu v lovu.
Kamniška Bistrica je výchozím bodem hned pro několik tras. Jednou z nich může být i túra na Velikou Planinu. Podle průvodce patří k těm snadným a měla by zabrat přibližně 7 hodin chůze (18 km). Do cesty lze zakomponovat pro usnadnění a zkrácení cesty právě lanovkou.
Další co stojí za zmínku, je vodopád Orglice, slovinské slovo pro harmoniku. Je 30 m vysoký a údajně zní jako když hraje právě harmonika. Výchozím bodem pro výšlap k vodopádu je místo Predbela. Cesta by pak měla trvat do jedné hodiny.
To je z mých zážitků, tipů, ale i fotek z tohoto "kouta" Slovinska vše.
Tak se mějte krásně, cestujte a ochutnávejte!
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat