Pohádkový podzim v Bledu

Jelikož jsme se na půl roku přestěhovali do Ljubljani, hlavního města Slovinska, budou tu v příštích měsících přibývat travel tipy a zážitky právě ze slovinských krajin. Jedním z typických symbolů Slovinska je jezero Bled. Ikonický pohled na ostrůvek s kostelem, ležící uprostřed křišťálově čistého jezera a na něj dohlíží zasněžené hory a bledský hrad - výjev z mnoha slovinských pohledů. Jaké je to tam ale doopravdy? Je to opravdu taková pohádka? 

Z Ljubljani trvá cesta na Bled přibližně půl hodinky po dálnici. Bez dálnice asi hodinu, ale je vcelku příjemná. Po tom, co jsme minuli ceduli Bled jsme trochu tápali, kde bude nejvhodnější zaparkovat. Proto jsme si celý Bled neplánovaně objeli, našli ty (pro nás) nejhezčí pohledy a okoukli situaci s parkovišti. Na břehu naproti hradu se ceny parkovišť pohybují kolem 5€ za zaparkování mimo sezónu, 10€ v sezóně. Protože jsme byli značně váhaví ohledně parkování a ani slibované jasné počasí se zatím nedostavovalo, rozhodli jsme se, že začneme naší návštěvu krátkým pěším okruhem od kostela Sv. Katariny (cca 3,5 km od centra Bledu), který by nás měl zavést do slavné soutěsky Vintgar. 

Okruh měl být asi 5 km dlouhý a zabrat měl cca 2 hodinky chůze. Součástí byl tedy průchod soutěskou Vintgar, která sama o sobě má 1,6 km. Dvě hodiny by byly reálné, pokud by soutěska nebyla tak nádherná, Neustále jsme se zastavovali a zkoušeli zachytit, jak krásně čistá voda je, jak příroda vytváří neuvěřitelnou scenérii v podzimních barvách a upřímně prostě jen "ochali a achali". 

Tento okruh není nutností i když je vyloženě nenáročný, spíše taková procházka. K soutěsce se dá dojet autem. Parkoviště, které je zdarma se nachází v horní části a je možné jít soutěskou dolů podél řeky a zpět (stejnou cestou). Nevyhnete se však poplatku za vstup - dospělí 4€, děti 2€, studenti 3€. My jsme se tomuto poplatku vyhnuli právě díky tomu, že jsme šli "z druhé strany". Zároveň je tato atrakce velmi nenáročná na fyzičku a lze ji tak doporučit jak dětem, tak seniorům. 

My jsme zřejmě začali tím nejlepším nakonec - vodopádem. Moc se nám nepodařilo ho zachytit, o místo bojoval pěkný řádek turistů, aby takovou fotku mohl mít. Ale byla to nádhera a v podstatě vodopád vytvořil krásnou pozvánku k tomu, co nás ještě čekalo.

Ze soutěsky mám možná nejkrásnější fotky za celou dobu ve Slovinsku. Přiznávám, ještě jsme toho moc nestihli, ale Vintgar nám upřímně učaroval. 

Prostě krása střídá nádheru a pokud budete ve Slovinsku, tak si to určitě nenechte ujít. 

Naše cesta se soutěskou ale nekončila a čekal nás krátký a lehký výstup zpět ke kostelu Sv. Katariny. Cest je hned několik, můžete si jí udělat i náročnější a zdolat vrchol kopce Hom. My ho ale spíše obešli a doufali, že se nám otevřou pohledy na slibovaná panoramata. Bohužel mlha měla jiné plány a tak jsme se za neustálého vyhýbání se kravincům doskákali až zpět k autu. 

Příroda je tu krásná. Barvy podzimu vše tak nějak krásně dotvářely. Věřím, že na jaře a v létě je ten pohled ještě o něco krásnější, když je jasno a všude okolo jsou vidět zasněžené vrcholky hor.

U auta jsme se rychle převlékli a nasvačili, poté se přesunuli zpět do města. Ještě jednou jsme se zastavili na protějším břehu kvůli fotkám, ale bylo sychravo a mlhavo, takže moc z nich nevyšlo tak, jak jsme si přáli. 

Bled má i přes značnou komercializaci obrovské kouzlo. Věřím, že návštěva jezera se hodí v každém ročním období. Vlastně tak trochu doufám, že jsem si právě odškrtla podzimní návštěvu a tu zimní ještě během našeho pobytu stihnu. Ty další asi až při příštích cestách. 

Zámečky mě všude hrozně dojímají - pozorovat páry, ať už mladé nebo starší, věšící zámky s příslibem nekonečné lásky. Má to svoje kouzlo a kdyby se ty zámky tak nepronesly, nosíme jich pár v batohu právě pro tyhle příležitosti. 

Procházku po městě nám zpestřilo vystoupení houslisty, které mělo bavit především zákazníky jedné z restaurací na pobřeží. Ale musím říct, že kdo procházel kolem, musel prostě zastavit. To byla taková nádhera. Přestavte si výhled na jezero, všude kolem pomalu padá zlaté listí, lidé se spíše jen tak plouží, než aby někam chvátali a z dáli slyšíte znít Hey Jude od Beatles, kterou někdo hraje na housle za doprovodu piana. My se zastavili stejně jako desítky dalších, kteří měli v úmyslu jen projít... a jen užívali.

Návštěvu hradu jsme si nechali za desetieurové vstupné ujít, ale věřím, že výhled je odtamtud hezký. Výlet na Bled byl plný očekávání - bodejť taky ne, když všude vidíte obrázky, jako je tento:

Bohužel se obávám, že během podzimu nebude dní s takovýmhle výhledem mnoho. Nicméně my si výlet užili, poznali zase další kousek Slovinska a určitě se nenechali odradit od další návštěvy tohoto pohádkového místa. 

Aby nakonec nechyběla ani "food" zastávka - rychlý oběd jsme chtěli zvládnout v jedné ze dvou otevřených restaurací, kde je možné uplatnit slovinské studentské kupony na stravování. Vyhrála čínská restaurace (Kitajská restvarcija Peking), kde jsme bohužel čekali tak dlouho na obsluhu, až jsme to vzdali, přeběhli silnici a zavítali na "zimák" do Pizzerie Briksen.  U této restaurace se také nachází placené/neplacené parkoviště, které je možno využít ve chvíli, kdy si chcete projít město. 

Po všech pizzách v Ljubljani, jsem se rozhodla zkusit sendvič. To, co mi ale přinesli bylo překvapením pro všechny u stolu. 

Každopádně nemůžu říct, že bych si nepochutnala. Ale sníst se to nedalo - sendvič byla v podstatě kapsa z pizza těsta zapečená s ingrediencemi uvnitř. Restaurace je jinak velmi živá, obsluha moc milá a nám se návštěva líbila. Což se nám jako studentům ve Slovinsku až tak často nestává, protože většinou je na nás obsluha spíš nepříjemná. 

To je ode mě z Bledu už opravdu všechno.

Tak se mějte krásně, cestujte a ochutnávejte!

A. 

Tenerife - II. část

Tak tu máme pokračování našeho španělského tripu napříč ostrovem Tenerife.

6. den

Tento den nás čekal přesun ze severu na jih. Změna hotelu a cesta protkaná zastávkami podél celého východního pobřeží.

Prvním navštíveným místem byla slavná La Laguna  (Sao Cristóbal de La LAguna). Slavná je tak moc, že v kouzelně barevných uličkách potkáváte stovky turistů a staré domy mají v přízemí takové krámy jako H&M, Calzedonia, Hugo Boss atd. S parkováním jsme měli přímo obří problém - snad na celém ostrově, na všech místech, kde jsme museli parkovat, jsme tak dlouho nehledali místo. Upřímně? Asi bych se tam navzdory všem doporučením většiny průvodců nevrátila a ani neviděla návštěvu La Laguny jako "must-see".

Z La Laguny netrvala cesta dlouho a už jsme stavěli v Candelarii, která je známá svým starým centrem a především obrovskou bazilikou Basílica de Nuestra Seňora de Candelaria na pobřeží.

 Dálší zastávkou měly být pyramidy. Ano, pyramidy na Kanárech. A to konkrétně na okraji městečka Guímar. Dlouho jsme tam jeli a nakonec se ultra rychle otočili na pomyslném podpatku a vraceli se na dálnici, abychom pokračovali v naší cestě na jih. Kolem pyramid je vystavěna vysoká zeď a přivítá vás velká kasa s podrobně rozepsaným vstupným. Nejlevnější vyšlo na cca 16 €. Pokud se pletu, opravte mě. Ale takto komerční atrakci jsme si s radostí nechali ujít. Ne že by snad bylo 16 € vyloženě moc, ale trochu se bojím, že by to ani za to nestálo. Třeba jednou názor změním a budu litovat, ale zatím to tak zdaleka nevypadá.


Náladu jsme si vcelku zlepšili v El Medanu. Plánovanou koupačku nám zpříjemnil pohled na všechny vodní sporty, které se právě tady provozují. Surfování, kitting a spousta dalších, jejichž názvy možná ani neznám. Pokud některý z vodních sportů máte v plánu zkusit - tohle je to místo. Bylo tu příjemně živo, na dlouhém pobřeží mnoho barů, kaváren, surf shopů. Pro naši odpočinkovou zastávku ideální. Koho baví stejně jako mě nekonečně dlouho pozorovat surfaře?:)

Během pozdního odpoledne jsme dorazili na hotel. Vyhrál jeden nedaleko Los Gigantes a to Hotel Los Dragos del Sur. A popravdě jsme si oproti předchozímu trochu polepšili.:)

Úplný jih ostrova jsme po cestě záměrně vynechali, protože jsme tam chtěli strávit poslední den našeho tripu.

V Puerto de Santiago, kde se hotel nachází, jsme byli překvapeni velmi klidnou atmosférou, poloprázdným městečkem, krásnou černou pláží a především cenami v restauracích. Jako naschvál tu byly ceny nastaveny mnohem níž oproti Puerto de la Cruz, kde jsme polopenzi neměli. Ale co je teda "hrůza" jsou ty hotelové komplexy. Každý je jiný - ať už barevně nebo tvarem. Jeden má antické sloupoví, jiný je celý prosklený a ultra moderní. Na pohled prostě pecka.

7. den

Jelikož dopolední válení u hotelového bazénu nás přestalo bavit dříve než jsme čekali, museli jsme vymyslet, co s načatým dnem. Po Teide už nás trekování extra nelákalo a tak jsme zavrhli nedalekou Mascu - další důvod společně s vrcholkem Teide, proč se na Tenerife vrátit. Vyhrály to nakonec útesy Los Gigantes a opalování na pláži k nim nejbližší. Odsud je možné využít nekonečnou nabídku výletů na oceán s účelem např. "pozorování delfínů", ale co si budeme nalhávat, pozorovat budete kde co, ale těch delfínů asi moc nebude. Stejně tak odsud jezdí nespočet tzv. Masca TAXI, které vás dovezou na vrchol soutěsky a pak vás vyzvednou po vykonaném sestupu pod ní.

8. den

Perlička skoro nakonec - od rána do brzkého odpoledne jsme se zase vrátili do dětských let a hráli si na potápky ve slavném Siam Parku. A musím říct, že jak si nejsem jistá nutností návštěvy Loro Parque, tak Siam Park nutnost prostě je a byla by obrovská škoda se o tak skvělé atrakce připravit. Po celém ostrově vás k návštěvě lákají billboardy, plakáty, polepy autobusů i taxíků a ano, určitě to za to stojí. Tím "to" myslím hlavně cenu vstupenky (34 €) a trochu rozhozené nervy kvůli občasným zdržením ve frontách a různým bezpečnostním (kolikrát nesmyslným) zákazům.
Opět jsme zvolili taktiku, která se nám vyplatila - být u vstupu na otvíračku. Během dopoledne nebyly skoro u žádných atrakcí fronty a opět nebylo takové horko, takže nepálily chodidla z betonových cestiček a nebylo nutné neustále zachraňovat spálená ramena a záda opalovacími krémy.

Odsud bohužel žádné fotky nemám, protože jsme veškeré věci zamkli do skříňky a jen si užívali legraci. Na Youtube najdete hromady videí, která by vás k návštěvě mohla nalákat.:)

Zbytek dne už jsme pak trávili u hotelového bazénu odpočinkem, čtením a opalováním. Aby bylo taky vidět, že jsme na nějaké dovolené byly!

"Rituál", který si na každé cestě snažím užít je psaní pohledů. Mám mezi rodinou i přáteli nadšené sběratele a ráda bych, aby se opět posílání pohledů trochu oživilo. Proto jsem se moc ráda přidala k nápadu, že na instagramu budeme společně s Míšou z @mv_memories_ nabízet pohledy nejen z cest. Ten, kdo bude mít o nějaký z nich zájem se přihlásí, napíše adresu a pohled obdrží.
Na svůj profil potom postne fotku s tímto pohledem a následně bude mít zase milou povinnost nabídnout své pohledy někomu dalšímu, kdo se zase na instagramu přihlásí. A tak dále. A tak dále. Prostě #poslipohled dál - jen tak, pro radost a odkudkoliv! Takže pokud byste se chtěli zapojit, sledujte naše instagramy:)

9. den

Poslední den byl ve znamení turisticky známých míst jako pláž Playa de la Americas a Los Cristianos. Záměrně jsme si tato místa nechali na poslední den, protože jsme čekali, že nás asi příliš nenadchnou. Nicméně jsem ráda, že jsme je navštívili. Je tu sice velmi živo, turisty a dovolenkáři narváno, krámy přecpáno, ale nestavit se tu by byla nejspíš škoda. Nevím proč, vzhledem k tomu, že jsem nikdy v Americe nebyla, ale pobřeží mi hrozně připomínalo pohledy na oceán z amerických filmů. Se surfaři, krámky se zmrzlinou, všude mladí na longboradech a bruslích.
Všechno tu je tak nějak správně turisticky přehnané. Třeba budovy hotelů, obchodních center a outletů. Pokud jste toho odpůrci, nejezděte sem a o nic nepřijdete. Ale pokud vás láká pohled na Tenerife jako dovolenkový all inclusive ráj, jste tu správně.

Po posledním opalování na možná nejlepší pláži, na které jsme byli (na fotce výše) jsme museli vrátit pomalu auto na letišti a čekalo nás tam i nocování. Protože jsme před tím měli přecejen ještě krátkou chvíli, rozhodli jsme se rychle najít nějakou dobrou gastronomickou tečku na závěr našeho tripu. Pohybovali jsme se nedaleko golfové oblasti Golf de Sur. Nechali jsme si Tripadvisorem poradit, že tam najdeme skvělou, poměrně levnou, irskou hospůdku Aries Bar s výbornými burgery. A taky že jo! Možná jedno z nejlepších jídel za celý pobyt. Cesta na letiště z golfu pak už nezabrala více než 10 minut.

Po noci strávené na letišti jsme nasedli hoooodně brzo ráno do letadla směr Paříž. V Paříži to byla jen krátká zastávka, ale stihli jsme prakticky vše, co jsme chtěli. To ale uvidíte až v dalším článku.

Mějte se krásně, cestujte, užívejte, ochutnávejte!

A.