Letos podruhé - Morava. Návštěva památek, vinařství, hezkých míst, vinných sklípků ale i legrace na Vranovské přehradě. Tři dny intenzivního užívání si - vinic, výhledů, vína, přátel.
Plán byl jasný - s partou přátel vyrazit do sklípku, něco z Moravy také vidět, poté se přesunout na Vranov.
Ubytování jsme hledali na poslední chvíli přes booking, kde jsme nakonec vybrali Penzion U Hošků, v pro nás zatím neznámých, Vrbicích. K bookingu jsem se uchýlila ve fázi, kdy po osmi telefonátech do různých penzionů a hotelů bylo všude plno. Výhodu v bookingu nespatřuji jen v tom, že jasně vidíte volné kapacity, ale také v možnosti sbírat bonusy nebo využít při nákupu vratné peníze. (jen takový "saving money tip")
1. den
Autem jsme vyrazili během dopoledne, měli jsme před sebou přibližně tři hodinky cesty. Ta nám i přes komplikace na silnicích utekla jako nic. První zastávkou, ač neplánovanou, se stal Mikulov.
Mikulov je město zaplavené turisty a my jsme se tam úplně necítili. Ale když už jsme po pár kolečkách městem našli místo k parkování, chtěli jsme něco vidět.
Vyhrál to Kozí hrádek - vyhlídka nad Mikulovem. Pár schodů a máte jak město, tak okolní vinice a Pálavu jako na dlani.
Doufali jsme, že další zastávkou bude Svatý kopeček, ale po obědě jsme to v tom horku prostě a jednoduše vzdali a odložili jeho návštěvu "na příště".
Slečnu pracující na Kozím hrádku jsem poprosila o doporučení nějaké restaurace. Tato slečna nás upozornila, že v Mikulově se asi dobře a už vůbec ne levně nenajíme. Zkusili jsme tedy hledání na vlastní pěst a objevili Boutique Hotel Tanzberg.
Uchvátil nás jak interiér, tak velmi milá obsluha. Ceny odpovídají turisty prošpikovanému městu a spojení se jménem Ihnačák. Nakonec jsme si ale pochutnali a návštěvy nelitovali.
Takže to můžete brát jako doporučení.
Následovala ještě rychlá procházka Mikulovem, odkud nás nakonec vyhnal déšť.
Cestou do Vrbic jsme si ve Velkých Pavlovicích všimli "něčeho barevného". Na rovinu říkám, že nikdy naše výlety extra neplánujeme. Vždy jen okouknu, co by stálo za návštěvu a ráda se pak později doptám místních na všelijaká doporučení. Nicméně tyhle barevné Opilé sklepy jsem si zapamatovala a tak jsme je chtěli vidět zblízka.
Po té, co jsme se ubytovali v penzionu, který byl moc mimochodem moc hezký, jsme vyrazili prozkoumat okolí. Náhlé vystřízlivění přišlo ve chvíli, kdy jsme zjistili, že asi ani jeden z těchto cca 70 sklípků není otevřený.
Ale potom jsme přeci jeden našli! Bylo to vítězství, protože milejší obsluhu jsme si ani přát nemohli.
Objevili jsme totiž Vinařstvi Bočko, kde o nás bylo hezky postaráno. Od degustace, přes výborné občerstvení až po skvělé popovídání si nejen o víně.
Vrbice je malá vesnice a proto tam najdete klid. Je to přesný opak Lednice, Valtic i Mikulova a my nakonec byli ve Vrbici spokojenější, než jsme čekali.
Večer jsme tedy strávili způsobem pro Moravu tradičním - pitím dobrého vína.
2. den
Následující den jsme se po snídani vydali směr Lednice. Přece si jí při tomhle výletu nemůžeme nechat ujít!
Po cestě jsme ale ještě několikrát stavěli - prostě jen tak, protože se nám chtělo. Zahlédli jsme něco zajímavého a už jsme zapínali blinkr.
První zastávkou byla rozhledna Slunečná. Z dálky vypadá neuvěřitelně křivě, takže jsme jí museli vidět zblízka. Výhled je dechberoucí - nekonečné vinice, Pálava, Dívčí hrad.
Cestou ze Slunečné do Lednice nás zaujalo ještě jedno místo - notoricky známe Vinařství U Kapličky. Filmové místo, zaslouženě opěvované kvůli nádhernému prostředí. ALE těch lidí..?!
Po přečtení pár recenzí jsme si udělali jen pár fotek a vyrazili dále. A podle reakcí na instagramu jsme asi udělali dobře.
A hurá do nepopiratelně krásné Lednice. Kdo byl na Moravě a neviděl Lednicko-Valtický areál, jako by tam vůbec nebyl. Díky loňské návštěvě jsme areál v Lednici spíše proběhli a užili si chvíli ve stínu pod stromy s domácí limonádou.
Super nápad na zpestření výletu je určitě cesta na Janův hrad nebo k Minaretu. Můžete vyrazit pěšky, lodí nebo třeba kočárem s koňmi.
Na oběd jsme vybrali, stejně jako loni, restauraci Onyx a nikdo z nás si nemohl na nic stěžovat.
Odpoledne bylo velké horko a proto jsme se těšili, že se cestou na Vranov zastavíme a trochu si odpočineme v zatopeném lomu u Mikulova. Čekali jsme pár lidí, ale překvapením bylo těch lidí pár desítek nebo možná i stovka.
Nicméně lom určitě za návštěvu stojí. Místo je to krásné a čeká vás super ochlazení, i když vstup do vody je trochu bolestivý.
3. den
Finální místo, kde jsme strávili dvě noci. Vranovská přehrada.
Podle mě skvělé místo pro všechny věkové kategorie. Nakonec jsem byla až překvapená, jaké možnosti se na Vranově nachází. My do našeho plánu zařadili paddleboarding, výlet parníkem, desetiminutovou "tůru" na vyhlídku, návštěvu kempu spojenou s koncertem a exhibicí skateboardistů a bikerů, návštěvu pár restaurací a také zasloužený relax na Vranovské pláži.
Dopoledne jsme strávili na paddleboardech, které lze vypůjčit třeba v Bistru U Mostu za, pro mě překvapivě, přijatelné ceny. Rozhodně je to legrace, super posilovačka a zase jiná (nová) aktivita, která láká spoustu zvědavců.
Odpoledne padl plán na parník - vybrali jsme hodinovou jízdu na parníku Poseidon za přátelských 120 Kč. Přiznávám, že se mi ani moc nechtělo, ale nakonec jsme si plavbu všichni moc užili a stejně tak výhledy, které bychom jinak než z parníku nikdy neviděli.
Večer jsme ukončili pár minutovým výstupem na vyhlídku Claryho kříž, odkud je možné vidět jak přehradu, tak vranovský zámek. Vychází se od parkoviště pro turistickou mašinku, cesta vede lesem a za trochu toho zadýchání čeká na člověka hezká odměna.
Doporučuji na vyhlídku vyrazit před západem slunce, protože při západu je výhled na okolí prostě dechberoucí.
Takže suma sumárum? Už loni, při první návštěvě Moravy, bylo jasné, že nám vznikla nová tradice. Myslím, že navštěvovat místa ve své zemi je základ, který kolikrát spoustě "travelerů" uniká. Při tom máme tolik nádherných míst. Morava je pro mě jedním z nich a vždy se tam budu ráda vracet. Nejen kvůli dobrému vínu a krásné přírodě, ale především kvůli milým lidem.
A.
