středa 16. listopadu 2016

Benátky v jednom dni

Benátky - možná jedno z nejromantičtějších míst na světě. Úzké uličky, přes čtyři stovky mostů, přesně 118 ostrovů, 120 kostelů a kostelíčků, nespočet vodních kanálů, barevné domky, fantastická architektura a 20 milionů turistů ročně. Jak jsme si den v tomto proslulém místě užili my?




Pro výlet jsme se rozhodli, jak je už skoro naším zvykem, více či méně neplánovaně. Z Ljubljani cesta autem trvá pouze 2,5 hodiny a mineme při ní přibližně 250 km. Vybavili jsme se tedy slovinskou dálniční známkou, dostatkem nadšení a jedno chladné listopadové ráno vyrazili směr Itálie. Jedinou překážkou mezi námi a Benátkami bylo mýtné v Itálii, které se platí za ujeté kilometry po dálnici. Nás vyšlo na 10€ na jednu cestu. 

Pokud je to možné, doporučuji celodenní parkování v parkovacím domě Tronchetto na tzv. Novém ostrově, který je v podstatě součástí "the fish" jak říkají benátčané svému souostroví. Další možností je parkovat na pevnině a investovat do přepravy vlakem. Nám to ale připadalo poněkud zbytečné a na poměrně drahé parkovné (21/den) jsme se složili a ušetřili tak trochu času. Pro cestu do města pak většina lidí volí People Mover, který byl vybudován k rychlé kyvadlové dopravě mezi parkovištěm, přístavem a okrajem Benátek, konkrétně Piazzala Roma. Jedna cesta vyjde na 1,50 a je to přesně o 6€ levnější, než nasednout na "loďobus" zvaný Vaporetto!:) Nehledně na to, že jezdí od rána do noci. 
Další parkoviště se nachází právě na Piazzala Roma, ale tam ceny byly ještě o polovinu vyšší.


Tady je jen malý tip pro pohyb na ostrovech - jak dlouho trvá dojít z jednoho konce na druhý. Pokud se neztratíte!

Po příjezdu na Piazzala Roma jsme se nechali strhnout davem a bez většího přemýšlení vyrazili k prvnímu mostu, který jsme viděli - Ponte della Costituzione, který navrhl Santiago Calatrava. Po pár zběsilých snímcích a prvním ochání a achání nad kanálem, jsme se již rozhodli držet ukazatelů a bez mapy, hlava nehlava, vyrazili hledat centrum. Nebo něco, co by se tak dalo nazvat. Každopádně od Piazzala Roma Vás směrovky a ukazatele dovedou až na slavné náměstí San Marco a k nejikoničtějšímu mostu Benátek - Ponta del Rialto, a to i když Vám chvílemi připadá, že musíte být určitě ztracení a že jste s poměrně velkou jistotou zabloudili. Uklidním vás, vždycky nakonec dojdete, kam potřebujete, jde jen o to JAK MOC zabloudíte, protože pokud jste se v Benátkách neztratili, tak jako byste tam nebyli. Navíc co si budeme povídat, ty nejkouzelnější místa vždy objevujeme právě ve chvílích, kdy to nečekáme:)




Během prvních několika hodin jsme se rozhodli takto ztratit i my. Jediný cíl, který jsme měli byl pozdější sraz ve 14:00 na Free Walking tour, kterou jsem to ráno v autě zabookovala u skvělé asociace La Bussola. Pointa těchto prohlídek zdarma je v tom, že na konci prohlídky sami usoudíte, jestli a jakou odměnu si průvodce zaslouží. La Bussola nabízí tři prohlídky (morning, afternoon a evening) a v každé uvidíte něco jiného, takže je možné jeden den strávit pouze těmito prohlídkami. My kvůli časové tísni vybrali afternoon walk, která měla zahrnovat hlavní památky a tak trochu profláklá místa. Ale věřte mi, byl to ten nejlepší nápad. Nejen, že vás provádí "místňák", ale vy se hlavně přestanete na tři hodinky ztrácet, uvidíte maximum a uslyšíte obrovské množství informací, které by vám jinak úplně unikly. Sraz je u sochy Nicolo Tommaseo na Campo Santo Stefano. Při srazu Vás budou chtít zapsat do jejich asociace La Bussola. Nelekněte se, jde jen o italskou byrokracii a bez toho není možné se prohlídky zúčastnit. K ničemu se nezavazujete:)







Díky mladé dynamické italce Elisabettě teď například víme, kde si dát na vyhlášeném náměstí San Marco plného selfíček a předražených restaurací levné kafe, dojít si zdarma na čistý záchod, jak se vyhnout frontě na vstup do Dóžecího paláce a také jak si usnadnit přístup do baziliky San Marco. Všechny tyhle informace byly víc než užitečné, protože v Benátkách prostě nic není levné. Nenajdete obchod s potravinami, všude jen samé suvenýr shopy. Ceny všeho tu díky turismu eskalovaly do takových výšin, že místní se rozhodli proti tomu protestovat, protože oni sami si tam život už nemůžou dovolit. A hádejte kdy? Ano, 12. listopadu! Že my to vždycky tak vychytáme! Pokud by Vás zajímalo o situaci místních víc, stačí hledat pojem #Venexodus.







Poměrně nečekanou, ale o to krásnější zastávkou během prohlídky města byla právě ta v Libreria Acqua Alta. Knihkupectví, které se nestará o příliv a odliv, který je v Benátkách dvakrát denně, a prostě nechává vodu do obchodu přitéct a zase odtéct. Najdete zde knihy ve všech jazycích a všech zaměření. Dokonce tento bookshop patří mezi ty nejzajímavější na světě. Pokud se tam budete chtít vydat sami, najdete ho pokud se vydáte po Calle Lunga S. Maria Formosa a uhnete do Campelo de Tinter. Podle množství lidí, ale tohle kouzelné místo nepřehlídnete.





Ikonou Benátek jsou také samozřejmě gondoly. Věřím, že na jejich palubě proběhl nespočet žádostí o ruku:) Kolik ale taková benátská legrace stojí? Přesně 80 na půl hodiny přes den, ve večerních hodinách se potom cena vyšplhá na 100 za půlhodinu. Dobrou zprávou však je, že pokud Vám nejde o romantiku ve dvou, stačí sdílet náklady na projížďku ve více lidech. Pokud je Vás například 6, cena se dělí počtem osob a to už se tento zážitek docela vyplatí!:) Místní říkají, že pokud chcete hezkou projížďku na gondole, máte se vyhnout Canal Grande, protože tam je doprava tak hustá, že se s vámi gondola bude celou dobu jen kymácet ze strany na stranu. Nehledě na to, že pokud si koupíte lístek na Vaporetto, které proplouvá celý kanál, uvidíte úplně to samé za 7,5€, takže mnooohem levněji. Jako dobré místo pro nástup do gondol nám bylo doporučeno například Campo S. Maria Formosa.








A co ty masky? Co ten karneval? Dnes už je to spíš legrace pro turisty a celou historii si z prohlídky nepamatuji. Ale mezi pár zajímavostí, které mi utkvěly patří například tyto:
- různé typy masek nosili různí lidé
- například masku, která se držela ústy a znemožňovala mluvení nosily  prostitutky
- masky se nosily, aby si alespoň po nějakou dobu byli všichni rovni (v určitém období se to protáhlo dokonce na 6 měsíců)
- maska s dlouhým "zobákem" patřívala doktorovi během moru, který pomocí hůlky s hrotem řezal do lidí a zkoušel jestli krvácí (=jsou stále živí), aby se mohlo s těly podle toho naložit 
- správný suvenýr - maska vyrobená místními - je drahá a vyráběna několik dní pomocí papíru a lepidla, nebo kůže, skla a porcelánu, ne kus plastu z Číny
- masky a nádherné kostýmy se mohou nosit od 26. prosince až do období karnevalu
- karneval můžete navštívit v únoru.



Nakonec Vám prozradím ještě ty tipy, jak dělat v Benátkách věci "po italsku".
1. Káva na námětstí San Marco - pokud si chcete dát kávu, udělejte to kdekoliv, ale nesedejte si. Dejte si jí prostě na baru "na stojáka". V případě, že si sednete, se vaše účtenka začne plnit ještě než si objednáte - poplatek za stůl, poplatek za ubrousek a příbor, poplatek za kapelu, kterou si nemůžete vybrat, jestli budete poslouchat či ne. Tímto způsobem už platíte 20 a ještě jste nic nesnědli, ani nevypili.







Za nás doporučuji například Caffe Lavena, kde káva stojí 1,20 a můžete si za tu cenu dojít pohodlně i na čistý záchod, což je jinak poměrně problém. Ať už ta čistota nebo cena. 

2. Vstup do Dóžecího paláce, kde je vždycky neuvěřitelná fronta, si usnadníte zakoupením lístku do všech 4 muzeí "St. Marks museums ticket", nacházejících se na náměstí San Marco. Lístek ale kupte v Museo Correr, což je něco jako původní královský palác, který určitě také stojí za návštěvu. Tento lístek vyjde na 19€ (studenty pak o něco levněji). Vstup pouze do Dóžecího paláce stojí 20, takže i ušetříte - třeba na to kafe! 
Pokud Vás ostatní muzea nelákají, prostě jen projděte k Dóžecímu paláci a ušetřete si čas ve frontě. Tam pak najdete nejkrásnější malby v celých Benátkách, avšak jinak holé místnosti. Lidé prý očekávají, že Dóžecí palác je královský, kde najdou nádherný nábytek, výzdobu, závěsy, ale to je omyl. Nicméně nádherné malby jsou dostatečným lákadlem.






3. Vstup do baziliky San Marco - je zdarma. Problém je ale v tom, co máte na zádech - ano, batoh. S ním Vás dovnitř nepustí. Nemusíte ale čekat dlouhou frontu na to, aby jste to zjistili a pak stáli znovu frontu, až batoh odložíte. Odložte ho rovnou. Zdarma. Vlevo (pokud stojíte naproti bazilice), mezi dvěma béžovými budovami se nachází  v úzké uličce úschovna. Tam batoh necháte a s lístkem mažete čekat frontu. Jen jednou!


So do it Italian way!

A ještě jeden totálně český tip - udělejte si svačinu, fakt velkou a s dostatkem vody, pokud tedy nechcete za nejlevnější menu dát 15:)













Co dodat na závěr? Snad jen, že Benátky se vám zapíšou do paměti, ať chcete nebo ne. Upřímně si nedokážu představit návštěvu v horkém létě, kdy Benátky musí turisty praskat ve švech. Ani v polovině listopadu zde nebyl klid. Je škoda, že na úkor turismu tam zaniká normální každodenní život. Každopádně - jestli někdy budete mít šanci, určitě tohle místo navštivte a udělejte si obrázek sami. I přes moře turistů a astronomické ceny jsou Benátky kouzelnější, než bych si chtěla přiznat:)

Tak se mějte krásně, cestujte a ochutnávejte!

A. 







středa 9. listopadu 2016

Za sněhem na Velikou Planinu

Dny začaly být v Ljubljani víc než stejné - každý den se obvykle schová do mlhy. Nevýhoda údolí. Během páteční filmové noci jsme se rozhodli využít víc než příjemné předpovědi na víkend a vymyslet nějaký výlet. Pro partu nebylo těžké se dohodnout, většinou jsou všichni rádi, že něco dalšího ze Slovinska uvidí, ať se vyrazí nakonec kamkoliv. Pro tento den vyhrála Velika Planina - jedna z nejvýše vybudovaných pasteveckých osad v Evropě s typickou architekturou. Nachází se v regionu Kamnik a z Ljubljani cesta trvala asi 30 minut. 

Po divočejší páteční noci jsme usoudili, že několikahodinový výstup asi nebude to pravé a zvolili jsme línější verzi cesty - lanovku. Ačkoliv mimo sezónu je jízdní řád poměrně řídký, nebyl problém se do odjezdu trefit. A pokud to zrovna nevyjde, u dolní stanice lanovky se nachází příjemné občerstvení, kde vám nebude vadit počkat na další kabinku u roztopených krbových kamen. 
Zpáteční jízdenka lanovkou nás se studentskou slevou vyšla na 12. Po lehké konzultaci s obsluhou lanovky, jež nám oznámila, že na vrcholu je asi 25 cm čerstvého sněhu, jsme využili i příplatku 2, který nás opravňoval k využití sedačkové lanovky, která na tu kabinovou navazovala. Byla to taková jistota, protože naše příprava na sníh byla asi to, že jsme měli čepice, rukavice a hromadu nadšení.

Mimochodem víte jakou pověst mají Češi ve Slovinsku? Obecně nás mají za blbce, kteří jsou sice nadšení, do všeho se ženou (a to hlavně do hor), ale nikdy se pořádně nepřipraví. Nedostatek vody a jídla, nové (samozřejmě nevyšláplé) trekové boty, žádná pláštěnka, bez mapy, nevhodné oblečení a neohrožený přístup - tak popisují Slovinci Čechy. A co si budeme nalhávat, oni asi často nebudou tak daleko od pravdy:) Oni totiž nejsou hory jako hory a proto my, nebudu lhát, se do ničeho velkého nepouštíme a snažíme se plánovat podle našich fyzických možností. Také s přicházející zimou se trochu podmínky různých výstupů ztěžují - proto tu asi o lanovkách ještě budete párkrát číst :D 




Lanovka nás vytáhla během pár minut přibližně o kilometr výš. Bylo nádherně vidět, jak se stoupající nadmořskou výškou opouštíme barevný podzim a vítá nás pohádkově bílá zima. Sněhu jsme se trochu díky obuvi většiny skupiny zalekli a rozhodli se přecejen využít i sedačkovou lanovku. 










Po dalších několika minutách už jsme byli ve sněhové pohádce a vrátili se zpět do dětských let. Koulovali se, stavěli sněhuláka, dělali andělíčky ve sněhu. Rozhodli jsme se porozhlédnout se po okolí. Novinkou pro nás bylo, že na vrcholu se nenachází pouze pastevecké domky, ale také domky pro turisty, které je možné si pronajmout.













Mlha a mraky se na vrcholku obrovskou rychlostí honily a prolínaly, slunko s námi spíše hrálo na schovávanou, ale my si pohled na Velikou Planinu nechtěli nechat ujít. Vystoupali jsme tedy na vrchol Gradišče.






Vítr a zima nás vyhnaly trochu níže. Záchranu jsme viděli v rychlé zastávce v hospůdce Zeleni rob.
Tam nás přivítal typický pastevec z této oblasti, od kterého jsme si nakoupili na památku pár pohledů.
Neuvěřitelná výhoda ve Slovinsku je, že si kávu můžete dovolit kdekoliv. Ať už jdete na kávu do jediné hospůdky v horách,  na vrcholu "mrakodrapu", na hrad nebo u slavného Trojmostí - vždy vás bude stát kolem 1,5!



Když mluvím o pohledech, přišel mi další do sbírky z našeho malého instagramového projektu #poslipohleddal.<3


Po teplém občerstvení jsme se rozhodli pro sestup k lanovce pěšky. S každým krokem se pohled na hory, které byly chráněny neustále se pohybujícími mračny měnil. Čekala nás tak cesta ze zimy zpět do podzimu.















Příroda vykouzlila jedny z nejnádhernějších pohledů, které nám zatím Slovinsko nabídlo. Všichni jsme se shodli, že Velikou Planinu přidáváme na náš pomyslný seznam "Navštívit v létě ve Slovinsku" a protože byl opravdu po dlouhé době prosluněný den, shodli jsme se ještě na krátké zastávce ve městě Kamnik, středověkém městečku na úpatí hor. Mezi pamětihodnosti patří například Mali Grad (ikonický kostelík), Arboretum Volčji Potok (musí být krásné hlavně v letních měsících!), zámek Zaprice  a Budnar Muzeum. 









Protože bylo zrovna období dušiček, město bylo plné lidí, kteří mířili na krásný hřbitov. Městečko bylo jinak velmi klidné, ale hezké. Jsem ráda, že jsme tam doslova přibrzdili a tu krátkou procházku absolvovali.

Protože jsme také před nějakou dobou navštívili místo zvané Kamniška Bistrica, rozhodla jsem se připojit těch pár fotek a zážitků k tomuto článku. Pokud se totiž vydáte ještě pár kilometrů dál po silnici, od spodní zastávky lanovky na Velikou Planinu, dojedete právě tam.
U parkoviště vás přivítá tento horský dům Planinski Dom Kamniška Bistrica a otevírá se hned několik možností, kam vyrazit na kratší nebo delší túru.



My se rozhodli jen prochodit okolí, navštívit soutěsku Mali a Veliki Predaselj a také křišťálově čisté jezírko s jezem.
Nedaleko také můžete navštívit místo, věnované obětem Kamnicko-Savinských Alp - Spominski park.


Krátký okruh vedl také okolo Plečnikova dvorce, původně loveckého zámečku krále Alexandra. V době Jugoslávie toto místo hojně navštěvoval prezident Josip Broz-Tito, který měl zálibu v lovu.












Kamniška Bistrica je výchozím bodem hned pro několik tras. Jednou z nich může být i túra na Velikou Planinu. Podle průvodce patří k těm snadným a měla by zabrat přibližně 7 hodin chůze (18 km). Do cesty lze zakomponovat pro usnadnění a zkrácení cesty právě lanovkou.


Další co stojí za zmínku, je vodopád Orglice, slovinské slovo pro harmoniku. Je 30 m vysoký a údajně zní jako když hraje právě harmonika. Výchozím bodem pro výšlap k vodopádu je místo Predbela. Cesta by pak měla trvat do jedné hodiny.

To je z mých zážitků, tipů, ale i fotek z tohoto "kouta" Slovinska vše. 


Tak se mějte krásně, cestujte a ochutnávejte!

A.